dnes je 26.4.2024

Input:

Řečové taktiky

1.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

701
Řečové taktiky

Bc. Lenka Polášková

Řečové taktiky

Jaký je důvod komunikace mezi lidmi? Komunikace v širším slova smyslu znamená především sdílení. V tom užším je komunikace podstatná především pro výměnu informací. Bez vzájemného kontaktu by komunikace byla zcela nemožná. Klíčovými jsou pro komunikaci obecně motivy. Ty jsou pochopitelně různorodé dle aktuální situace a potřeb komunikujících osob.

 

Celá lekce je rozdělena do těchto částí:

1. Typologie komunikace

  • Verbální a neverbální komunikace

  • Mobilní telefon: dobrý sluha, zlý pán

  • Mimika a gesta

 

2. Komunikace v praxi

  • Přijímací pohovor

  • Pedagogická porada

Typologie komunikace

a) Verbální a neverbální komunikace

 

Verbální komunikace

Verbální komunikace je komunikací slova, jazyka, vět… Způsob komunikace je závislý na účelu. Verbální komunikace se účelem často liší a následně také způsobem komunikačního stylu.

Příklady:

  • osobní

  • operativní (například komunikace na úřadech)

  • konvenční (pozdravy; poděkování; tradice; rituály

Z hlediska efektivity komunikace se v pedagogické praxi setkáváme často s nutností argumentace.

Zásady efektivní argumentace:
  • věcnost

  • respekt vůči „protiřečníkovi”

  • neshazovat argumenty ani osobu protistrany

  • nesnažit se protistranu překřičet

  • argumentaci vždy dokládat příklady, případně dokumenty

  • dávat prostor k vyjádření také druhé straně

Motivy komunikace jsou různorodé. Stejně tak formy.

  • Podle počtu komunikujících:

Intrapersonální

Formulace myšlenek „nahlas”: „Toho člověka jsem už viděla…”

Interpersonální (ve dvojici, skupině atd.)

  • Podle druhu komunikace:

Bezprostřední

Komunikace osob, bezprostřední „face to face”.

Zprostředkovaná

Internet; mobilní telefony; atd.

  • Podle zpětné vazby příjemce informací či sdělení:

Chápající

pozitivní; negativní; neutrální;

Nechápající

Pří jakékoli komunikaci jsou důležité také vedlejší projevy řečí, například tón, zvuk, intonace hlasu:

  • rychlost

  • plynulost

  • smích

  • pláč

 

Neverbální komunikace

Neverbální komunikace je úzce spojena s emočním stavem. Neverbálně lze komunikovat záměrně, ale též bezděčně. Neverbální komunikace – to je především řeč těla.

V rámci neverbální komunikace se setkáváme s různými typologiemi:

Proxemika – prostorová komunikace.

Kinezika – komunikace pohybem.

Haptika – komunikace dotyku a kontaktu rukou.

Olfaktorika – komunikace barev a vůní.

Posturologie – komunikace polohy těla.

 

Proxemika

Každý jedinec má svůj osobní prostor. Komunikace probíhá ve vzdálenostech (Lepilová, 2008):

  • Intimní (45 cm a méně)

  • Osobní (45 cm–120 cm)

  • Společenská (od 1 m do cca 3,5 m)

  • Veřejná (od 3,5 m)

Prostorovou komunikaci ovlivňuje mnoho faktorů, například stáří komunikačních partnerů, pohlaví, společenské postavení atd. V rámci mezinárodní komunikace je nutno zvážit společenská pravidla v oblasti komunikace. Co je standardem v České republice, nemusí být v jiném státě.

 

Haptika

Zvláštní pozornost v oblasti komunikace dotyku je nutno věnovat oblasti podání ruky. Správné podání ruky se často podílí na vytvoření prvního dojmu:

  • Energický stisk ruky – otevřenost, vitálnost, optimismus

  • Slabý stisk ruky – bázlivost, nedůvěra, nejistota

  • Měkká ruka, tzv. leklá ryba – negativní pocity, nedůvěra

  • Bezvládné položení rukou v klíně – nejistota

  • Tzv. stříška (dotyk hran prstů obou rukou) – hluboké soustředění, ale též signál nadřazenosti

 

Olfaktorika

Komunikace barev a vůní je skrytou, ale významnou součástí neverbální komunikace. Volba v oblasti barev – barevná typologie napomáhá rozpoznat nejen emoční stav osoby, ale taktéž například povahové rysy a osobnostní charakteristiky:

Žlutá barva – optimismus, vitalita, energie, komunikačně „otevřená” osoba.

Růžová barva – naivita, emočně laděná osoba, něžnost, citlivost.

Fialová barva – citlivost, emoce, energie, imaginace.

Modrá barva – touha po klidu, spolehlivost, důvěra.

Zelená barva – naděje, klid, pohoda, otevřenost, upřímnost, skromnost.

 

b) Mobilní telefon, dobrý sluha, zlý pán

Česká republika patří mezi světovou špičku ve využívání mobilní komunikace a dalších technologií. Mobilní telefony se staly nepostradatelnou součástí života lidí. Přesto velice často právě v oblasti mobilní komunikace dochází k hrubým, nedostatkům v oblasti pravidel komunikace.

Základní pravidla telefonní komunikace:

1. V úvodu telefonátu se představte a vyslechněte mluvčího (záměr telefonátu):

„Dobrý den, u telefonu Kleinová, kdo volá…?”

2. Hovořte jasně, věcně.

3. V případě pracovního telefonátu, pokud jste mluvčím vy, vždy začínejte:

„Dobrý den, u telefonu Sýšková, omlouvám se, že ruším. Dovolala jsem se panu Modřanskému…?”

4. Podstatné informace si pokud možno zaznamenávejte.

5. Neskákejte do řeči, neukončujte hovor bez rozloučení.

6. Při přerušení hovoru, volá znovu volající.

7. Během hovoru opakujte podstatné informace.

8. V průběhu hovoru několikrát zopakujte jméno volajícího:

„Paní Kopečná, chápu správně, že mi voláte kvůli naší schůzce

Nahrávám...
Nahrávám...