dnes je 30.6.2022

Input:

Zralost duševní práceschopnosti

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.7.3
Zralost duševní práceschopnosti

PhDr. Vlasta Šmardová

Je to míra, s jakou se dítě dokáže zaujmout nějakou činností, pohroužit se do ní, odolávat vedlejším rušivým vlivům; je to chuť a výdrž, s jakou plní úkoly. Kromě koncentrace a motivace zahrnuje práceschopnost také osobní, resp. pracovní tempo (přiměřené, zrychlené, zpomalené) a samostatnost při plnění úkolů (nakolik dítě pracuje po vysvětlení, resp. zadání úkolu samostatně, zda potřebuje verbální podporu, vedení, praktickou pomoc). Školsky zralé dítě už dovede rozlišit hru od povinnosti, zadání se snaží splnit a dokončit, a to i tehdy, když se objeví překážky; přizpůsobuje se programu vyučovacího dne; dokáže kontrolovat okamžité nápady a impulzy, po relativně delší dobu zaměřovat pozornost žádoucím směrem. Dítě nevyzrálé ve výše uvedených aspektech může mít ve škole i přes velmi dobré intelektové předpoklady značné potíže (jak výchovné, tak i výukové).

 

1. Odpovídající úroveň zralosti osobnosti

Toto kritérium znamená emocionální stabilitu, věku přiměřenou kontrolu citů a impulzů, odolnost vůči frustraci (překážkám) a schopnost přijmout případný neúspěch. Emoční zralost velmi úzce souvisí s mentální výkonností (strach, obavy, napětí a tréma svazují výkonnost). Ke zralosti osobnosti patří také sociální vyspělost, určité sociální dovednosti. Zralé dítě se dokáže na delší dobu odpoutat od rodiny a podřídit se cizí autoritě. Dovede se začlenit do skupiny vrstevníků, domluvit se s nimi; podřídit se pravidlům, zájmům skupiny, brát ohled, vzájemně si pomáhat a spolupracovat. Pro fungování dítěte ve škole je důležitá rovněž dostatečná míra autonomie a kompetence. Autonomie představuje snahu o samostatnost a o realizaci vlastního přínosu ve vývoji a učení. Kompetence představuje sebedůvěru, důvěru v to, co umím, znám, ve své schopnosti. Nejvíce sebedůvěru dítěte a jeho motivaci povzbuzuje, když se na věci může podílet, když ji může zkoušet. Čím více dítě samo dokáže, tím větší má odvahu pouštět se do dalších věcí, tím je nezávislejší na pomoci dospělého. Nenásilné, postupné vedení k samostatnosti, zvykání na povinnosti dítěti velmi usnadní vstup do školy. K samostatnosti patří nejen psychologické aspekty, ale i takové praktické věci jako zvládání základních sebeobslužných a hygienických návyků.

Na základě výše uvedených kritérií lze odvodit skupiny dětí, u kterých je vhodné doporučit psychologické vyšetření na posouzení školní zralosti, případně zvažovat odklad školní docházky. Jedná se o následující skupiny dětí:

  • děti zdravotně oslabené,

  • děti s pozvolnějším či nerovnoměrným vyzráváním mentálních schopností,

  • děti s významným opožděním mentálního vývoje,

  • děti s nevyzrálostí v některé z dílčích kognitivních schopností, dovedností,

  • děti nevyzrálé v oblasti práceschopnosti,

  • děti nevyzrálé v oblasti osobnosti.

Při posuzování školní zralosti je třeba brát do úvahy i další faktory vyplývající z aktuální životní situace dítěte, jeho rodiny. U této skupiny dětí nemusíme zjistit žádné nedostatky ve zdravotním stavu nebo známky nezpůsobilosti pro zahájení školní docházky v oblastech, které jsme výše popsali. Avšak dítě se nachází v takové životní situaci, která klade zvýšené nároky na jeho psychiku (krize v rodině např. v souvislosti s rozvodem rodičů; úmrtí některého z rodičů či jiných členů rodiny, ke kterým mělo dítě citovou vazbu; přestěhování, změna jazykového prostředí). Spadají-li tyto životní události do období začátku školní docházky, je na místě důkladné zvážení nástupu do školy.

Na druhou stranu jsou rodiče, jejichž dítě je zralé, aktuálně neřeší žádnou životní krizi, a přesto žádají odložení školní docházky. Odklad odůvodňují tím, že jejich dítě je ještě dětské, hravé, že

Nahrávám...
Nahrávám...