6.2
Vznik a typologie logopedických vad u dětí
Mgr. Markéta Sýkorová
Vývoj řeči má určitou posloupnost a časovost. Vývoj jedince je individuální a mezi dětmi mohou být velké rozdíly, jak v rozvoji slovní zásoby, tak ve výslovnosti. Věkové hranice je třeba brát jen jako orientační informaci, abychom věděli, jak má vývoj postupovat. Na druhou stranu nejde věkové limity zcela ignorovat, mohlo by se stát, že neposkytneme dítěti podporu v době, kdy lze nepříznivý vývoj řeči napravit.
NahoruVývojové jevy a vadná výslovnost
Základní vývoj řeči, a tedy i výslovnosti, se uzavírá kolem sedmého roku. „Souvisí to se zásadními změnami v tělesném vývoji dítěte a se zráním centrální nervové soustavy. Do sedmi let je výslovnost přístupná změnám, dá se ovlivnit. Po sedmém roce se už všechny získané návyky fixují. Lze tedy nesprávnou výslovnost do sedmi let považovat za jev vývojový, později už jednoznačně za vadu.” (Kutálková, 1996, s. 87)
Kolem třetího roku života dítěte jsou dospělými kladeny na jeho řeč velké nároky. Každé dítě ale není schopno bez potíží toto období překonat. Protože první tři až čtyři roky jsou mezi dětmi i při zcela normálním vývoji velké rozdíly a nelze zodpovědně stanovit všeobecně platná hlediska. Až ve věku čtyři a půl nebo pěti let se dají odlišit nápadnosti ve vývoji výslovnosti a do jisté míry i jejich možné příčiny. Výslovnost je přitom velmi tvárná a dobře ovlivnitelná preventivními metodami. Pokud se ukáže, že tyto postupy nepostačí, je stále dostatek času na cílenou reedukaci.
NahoruPříčiny poruch výslovnosti
„Dítě mluví především tak, jak to slyší kolem sebe, napodobuje mluvní vzor.” (Kutálková, 1996, s. 89) Nejzávažnější je vadná výslovnost matky, která tráví od narození s dítětem nejvíce času. Je třeba počítat i s dalšími členy rodiny a častými návštěvníky. Nevyplácí se šišlání na dítě. Mladší sourozenec napodobuje staršího, ale pokud má starší špatnou výslovnost, lze ji očekávat i u mladšího. Starší sourozenci mají někdy tendenci se ve výslovnosti přizpůsobit mladšímu. Vhodné výchovné postupy situaci většinou zvládnou. Velkou část dne tráví dítě také s paní učitelkou v mateřské škole. Nikdo se proto nepozastaví nad požadavkem bezchybné výslovnosti kandidátky na studium. Jako mluvní vzor nepůsobí jen živí lidé, ale také masmédia, zejména televize. Proto je důležité, aby pořady, které dítě sleduje, měly kvalitní komentář.
„Pokud se rodina dítěti málo věnuje, jeho schopnosti se celkově opožďují a má to mimo jiné vliv i na jeho výslovnost. Jestliže se dítě dostatečně nerozvíjí v motorice mluvidel, většinou se to projeví i na skupině hlásek, které jsou náročné na jejich pohyblivost a koordinaci (L, R, Ř), i na delších a složitějších slovech.” (Kutálková, 1996, s. 90)
Jestliže nemá dostatek příležitosti cvičit zrakovou pozornost, postřeh, pak si obvykle málo všímá i pohybů rtů a jazyka u hlásek, které lze snadno identifikovat zrakem (S, Š, L a další).
Obtíže s výslovností způsobuje i nevyrovnaný vývoj řeči. „Obvykle se s postupně rostoucí slovní zásobou pomalu zpřesňuje i výslovnost. Někdy se však jedna složka řeči začne rozvíjet na úkor té druhé a je na dospělých, aby si této okolnosti všimli. Pokud dítě nemá dostatečně zralou nervovou soustavu, nedokáže dostatečně rychle a přesně poznávat kvalitu zvuků a nepřesně je napodobuje. Podobné hlásky dítěti splývají a zaměňuje je.” (Kutálková, 1996, s. 91) Dokáže předvést, jak dělá mašinka (ššššššš), ale ve slově mašinka hlásku Š nestačí zachytit.
Jindy hlásku dobře vnímá, správně ji pozná, ale nedokáže ji napodobit. Nemá dostatečně zralou nervovou soustavu.
Někdy dítě hlásku vnímá, správně si je „naprogramuje”, ale pusa ho neposlechne. Dyslalie je v tomto případě způsobena motorickou neobratností.
Někdy ani příkaz poslechnout nemůže. To když mu v tom brání objektivní okolnosti (nosní mandle, podjazyková uzdička).
NahoruNarušení plynulosti řeči – koktavost
Koktavost je závažná porucha, má mnoho podob i mnoho různých příčin. Riziko vzniku koktavosti stoupá vždy v obdobích, kdy je dítě vystaveno výrazně zvýšeným nárokům. Kolem třetího roku, kdy se velmi rychle, někdy až překotně rozvíjí dětská řeč, stoupá poprvé prudce křivka výskytu. „Podle některých statistik se drobnější a přechodné projevy koktavosti mohou projevit až u třetiny dětské populace. Ty však většinou poměrně rychle samy vymizí.” ((Kutálková, 1996, s. 102) Vývojová koktavost se může vyskytnout i u dětí mladších než tři roky, většinou u těch, které začínají velmi brzy a hodně mluvit (balbuties praecox – předčasná koktavost). Děti si svých potíží nejsou vědomy. Obtíže v řeči vnímají jako obtíže v chůzi – zakopnu, upadnu, vstanu a jdu dál.
NahoruPříčiny koktavosti
Rizikové období trvá až do pěti let. Je to způsobeno výraznou disproporcí mezi touhou dítěte mluvit a jeho možnostmi, mezi „rozumím, znám” a „používám”. Druhé rizikové období je nástup do první třídy.
Období zvýšených nároků působí na všechny děti, přesto se koktavost objeví jen u některých. „Patří sem zejména děti nervově labilní, s dráždivým typem nervové soustavy (plačtivé děti, děti nápadně neklidné nebo se silnou vazbou na matku) a děti, u kterých lze pozorovat různé neurotické projevy (poruchy spánku, kousání nehtů aj.).” (Kutálková, 1996, s. 103) Také děti hodně a často nemocné nebo jinak oslabené jsou méně odolné. Dost často se objevuje koktavost i u dětí, kde už někdo z rodiny touto poruchou nebo jinou řečovou poruchou trpí – vrozená řečová slabost.
Za riziková lze považovat i roční období jaro a podzim, kdy se zhoršují příznaky způsobené psychikou. Také pohlaví dítěte má vliv. „Podle dlouhodobé statistiky je mezi koktavými dvakrát více chlapců než dívek.” (Kutálková, 1996, s. 103)
Je velmi těžké vyjmenovat všechna úskalí, kterých se máme vyvarovat. Častou příčinou jsou špatné výchovné metody, nepřiměřená výchova. Nevhodná je pro děti rodina příliš pečlivá, která organizuje dítěti každou minutu, ale i výchova nedůsledná a nesystematická, kdy dítě nikdy neví, jakou bude mít odezvu. „Když hledáme…
