dnes je 19.7.2024

Input:

Vývoj řeči dítěte

15.7.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.1
Vývoj řeči dítěte

Mgr. Markéta Sýkorová

Ontogenetický vývoj řeči začíná novorozeneckým křikem, který není, resp. nemusí být projevem nespokojenosti, chybění něčeho (je jenom reflexní činností). „Následně zvukové projevy slouží k uspokojení základních potřeb (dítě jimi spolu s řečí těla dává najevo spokojenost či nespokojenost). Postupně se řeč stává prostředkem komunikace, vztahů, spolupráce, usměrňování sociálních interakcí a zároveň také nástrojem myšlení.” (Bednářová, Šmardová, 2015, s. 28)

Půlroční dítě začíná mít snahu napodobovat své okolí. Napodobuje gestikulaci i výrazy obličeje a postupně se snaží napodobovat i to, co slyší.

Okolo 10.–12. měsíce nastupuje období porozumění, dítě začíná postupně spojovat předměty a situace se slovy. Je to období, kdy se dítě učí rozumět prvním básničkám Udělej paci, paci! a prvním slovním pokynům Ukaž, jak jsi veliký!. Další vývoj řeči (a myšlení) je závislý na tom, zda dítě má dost příležitostí komunikovat s dospělými.

O prvním slově nelze ve většině případů mluvit před prvním rokem, jde jen o echolalii, opakování bez pochopení významu. „První slovo, vědomě vyslovené se znalostí jeho významu, je obvykle krátké, nejčastěji jednoslabičné nebo dvouslabičné.” (Kutálková, 1996, s. 40) Nejčastěji jde o slovo provázející něco, co dítě mimořádně zaujalo – ham, auto, bota, pápá apod. „Slovo prošlo nejen prahem pochopení, dítě ví, co ten zvuk znamená, ale i prahem proslovení.” (Kutálková, 1996, s. 40)

Slov obvykle rychle přibývá. Zpočátku je slovo ve významu celé věty. Například ham může znamenat mám hlad nebo mám na něco chuť, zrovna tak dej mi kousnout. Slovo se nejdřív přiřazuje ke zcela konkrétnímu předmětu, ale rychle se přenáší i na jevy podobné – pipi už nejsou jen naše slepice, ale i vrabci a kachny, které krmíme v parku, nebo plastová hračka kačenky do vany.

„Jednotlivá slova postupně přestávají stačit k vyjádření myšlenky a dítě je začíná spojovat.” (Kutálková, 1996, s. 41) Vzniká první věta. Dítě je většinou používá v přítomnosti maminky, figuruje tam tady mámo ham, mámo ee. Ve dvou letech dítě obvykle používá jednoduché věty, „normálně mluví”, můžeme slyšet věty typu haf hajá, čiči papá.

„Rozdíly mezi dvouletými dětmi jsou veliké, a zatímco některé děti, zejména holčičky, už mluví poměrně dobře, jiné, častěji chlapci, se teprve pomalu rozjíždějí.” (Kutálková, 1996, s. 40) Kolem dvou let se řeč a myšlení začínají prolínat, vzájemně se ovlivňují a podmiňují, řeč se postupně stává intelektuální a myšlení verbálním.

Věk kolem tří let se považuje za hranici tzv. období fyziologické nemluvnosti. Do této doby má dítě nárok mluvit málo. Kolem třetího roku by už mělo být jasné, zda vývoj postupuje a slovní zásoba přibývá. Zásadním obdobím pro vývoj řeči je období do šesti až sedmi let s tím, že nejprudší tempo je do tří až čtyř let. Raný vývoj řeči je podmíněn a ovlivněn: motorikou (hrubá, jemná motorika), vnímáním (zrak, sluch) a sociálním prostředím.

Řeč, to není jen počet slov nebo délka vět, ale také slovní zásoba, vyjadřovací obratnost, gramatická struktura jazyka.

Slovní zásoba dětí mezi 2. a 3. rokem

Slovní zásoba neroste rovnoměrně. Mohou se objevovat období, kdy se zdánlivě nic neděje, a pak se slovní zásoba mimořádně rozroste. „Je velký rozdíl mezi množstvím slov, kterým dítě rozumí, tedy slovní zásoba pasivní, a mezi množstvím slov, které samo používá, slovní zásoba aktivní.” (Kutálková, 1996, s. 41) Pasivní slovní zásoba se začíná budovat dlouho předtím, než dítě řekne své první slovo. Aktivní slovní zásoba se obvykle začíná rozvíjet zhruba v roce až v roce a půl. Obvykle se uvádí, že je nutné slovo slyšet asi dvěstěkrát, než ho začne dítě používat. Ale z vlastní zkušenosti však víme, že dítě slovo zaslechne jen jednou a trvá pak dost dlouho, než se podaří nevhodný výraz z jeho slovníku odstranit. „Při zapamatování nových slov hraje svou úlohu nejen počet opakování, ale hlavně situace, citový doprovod slova a zvuková nápadnost.” (Kutálková, 1996, s. 41) Pro rozvoj řeči je velice důležité všechno pojmenovávat (vše, co dítě vidí, slyší, dělá, prožívá, rovněž i to, co děláme my). Tím dochází k pevnému a jasnému spojení mezi předmětem, činností a slovem. Není tedy náhodné, že dítě mezi jedním a půl až dvěma roky klade otázky Kdo to je? Co to je? Mezi třemi až čtyřmi roky je druhý věk otázek typu Proč? Kdy?

Jak vyplývá z různých výzkumů, kolem dvou let je slovní zásoba dítěte kolem 270–300 slov, ve dvou a půl je to 270–300 slov a ve třetím roce se obvykle uvádí asi 1000 slov aktivní slovní zásoby. Odhaduje se, že dospělý člověk používá běžně 3000 až 10 000 slov. Pasivní slovní zásoba je podstatně větší. Malé dítě tedy čeká gigantický úkol, který musí zvládnout z větší části v předškolním věku.

Při postupném rozšiřování slovní zásoby vznikají i slova různě zkomolená přehozením hlásek nebo slabik (polamu – pomalu, žabant – bažant). Slova, která ve slovní zásobě chybí a dítě je potřebuje, si často tvoří samo analogií (vrtulník – točí točí).

Vyjadřovací obratnost

Vyjadřovací obratnost se také postupně vyvíjí. Kolem dvou až dvou a půl let dítě upřednostňuje slovní formu komunikace. Dítě začíná užívat řeč v praxi. Mezi dvěma a půl až třemi lety se pomocí řeči učí dosahovat cíle (tzn. regulační funkce řeči). „Zahrnuje takové dovednosti, jako je vyžádání či oznámení informace, vyjádření vztahů, pocitů, prožitků, událostí, usměrnění sociálních interakcí.” (Bednářová, Šmardová, 2015, s. 29) „Mezi třemi až čtyřmi lety dítě projevuje schopnost konverzaci nejen navázat, ale také ji udržet, rozvíjet, pokračovat v ní. Kromě řeči je třeba připomenout i neverbální prvky komunikace. Jednota verbálních a neverbálních prvků komunikace je pro malé dítě velice důležitá. Pokud to, co říkáme, neodpovídá řeči našeho těla (tedy tomu, jak se tváříme, jak to říkáme), je pro dítě obtížné takovou informaci zpracovat, porozumět jí.” (Bednářová, Šmardová, 2015, s. 30)

Gramatická struktura jazyka

Vytváří se postupně v době, kdy se v řeči dítěte začínají objevovat první věty. „Její základ je už připraven z doby, kdy ještě nemluvilo, ale už rozumělo. Původně slova nesklonná (haf, hají) se mění na slova, která podléhají pravidlům gramatiky. Nejdřív se objevuje skloňování (mámo, ham),

Nahrávám...
Nahrávám...