dnes je 16.8.2022

Input:

Termická poškození vysokou teplotou

7.3.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.11
Termická poškození vysokou teplotou

MUDr. Pavla Hružíková

Termická poškození vznikají působením vysoké okolní teploty na osobu celkově nebo lokálně. V případě celkového působení je největší výskyt obtíží hlavně v letním, slunečném období, ale tato situace může nastat i při pobytu v místnostech.

Celkové přehřátí organismu

Situaci dále zhoršuje bezvětří či nevětrané prostory a další faktory, jako je zvýšená fyzická aktivita či nedostatečná hydratace. Vzhledem k mechanismu působení vysoké teploty můžeme rozlišit dvě jednotky – úpal a úžeh. Dítě je k těmto poškozením více náchylné než dospělý jedinec, protože nemá tak rozsáhlé rezervy, v jeho organismu se nachází více vody než u dospělého, a proto se ztráty vody i více projevují. Obzvláště novorozenci a kojenci nemají ještě dostatečně vyvinutou termoregulaci.

Termoregulací nazýváme schopnost organismu, díky které se udržuje optimální teplota daného organismu i přes výkyvy v okolním prostředí. Člověk je tvor homoiotermní, tzn. teplokrevný, a udržuje si stálou teplotu v rozmezí cca 36,5–37,0 ˚C. Záleží na místě a způsobu měření. Tělesné jádro (tzn. uvnitř organismu) má užší rozmezí, na povrchu (na kůži) může docházet k větším odchylkám, ovšem stále je to v rámci normy. Organismus je schopen teplo vytvářet i vydávat. Způsob výdeje závisí na teplotě a vlhkosti prostředí. Teplo se vydává hlavně kůží, k níž se přivádí cévami, které se při výdeji tepla roztahují (tím dochází k zarudlému vzhledu pokožky). Při překročení určité hranice již není výdej dostatečný či už není možný vůbec.

Úpal

Úpalem nazýváme celkové přehřátí organismu, kdy dochází k poruše termoregulace, k dehydrataci, rozvratu vnitřního prostředí a při pokračování působení extrémní teploty i k postižení mozku a selhání životně důležitých orgánů. K úpalu může dojít v teplém prostředí nejen venku, ale i v uzavřené přehřáté místnosti, přeplněné místnosti nebo v dopravním prostředku, ve vlhkém a horkém prostředí a při zvýšené fyzické aktivitě v těchto prostorách. Vše je urychleno, je-li již z počátku dehydratace organismu. Známá jsou úmrtí dětí v uzavřeném a nevětraném prostoru aut. Potíže ale mohou vzniknout i při namáhavém cvičení v tělocvičně, na jejíž okna svítí slunce a kde teplota uvnitř stoupá, stejně jako třeba i při pobytu v prádelně či v zařízeních k zahřívání určených (sauny, páry).

Obr. č. 1: Horník – možnost vzniku úpalu. Zdroj: Horník (Shutterstock), článek: autor Milan Čierny, 20. 6. 2018 [online]. Dostupné z https://cierny.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=667497.

Obr. č. 2: Možnost vzniku úpalu. Zdroj: Tibor, Úpal, úžeh [online]. Dostupné z https://cz.clipartlogo.com/istock/heatstroke-heat-exhaustion-1399658.html.

Úžeh

Úžeh znamená přímé působení tepla v podobě slunečních paprsků na nekrytou pokožku hlavy. V tomto případě se potíže mohou vyskytnout až pár hodin potom, kdy už je člověk mimo slunce. Nejčastějším příkladem je celodenní pobyt na slunci bez pokrývky hlavy, kdy se večer objevují příznaky, které jsou pro úžeh typické, ale ne specifické, a mohou tak signalizovat i jiné nemoci, nejčastěji virové onemocnění. Patří k nim bolesti hlavy, zvracení, bolesti břicha, zarudnutí postižené oblasti, zvýšená teplota organismu. Vzhledem k časovém odstupu od jasné příčiny již na úžeh mnohdy nemyslíme.

Obr. č. 3: Úžeh – pobyt na přímém slunci. Zdroj: Tibor, Úpal, úžeh [online]. Dostupné z https://cz.clipartlogo.com/istock/heatstroke-heat-exhaustion-1399658.html.

Příznaky tepelného poškození

  • Obdoba virové infekce.

  • Zarudlá pokožka – nejprve pocení, poté suchá (dle hydratace).

  • Zvýšená teplota až horečka.

  • Únava, malátnost, zmatenost, halucinace, dezorientace.

  • Různé poruchy vědomí, až bezvědomí.

  • Rychlé, povrchní dýchání.

  • Rychlý tep.

  • Možnost poruch zraku, sluchu.

  • Nevolnost, zvracení.

  • Žízeň.

  • Bolest hlavy.

  • Křeče svalů.

  • Při úžehu možnost i popálenin.

První pomoc při úpalu/úžehu

První pomoc se v podstatě neliší v případě úpalu či úžehu. Důležité je zabránit dalšímu působení tepla a nějakým způsobem ochladit organismus. Je-li to možné, odvést postiženého z horkého prostředí. Vyvést ho z místnosti, venku uložit do stínu. Odstranit těsný oděv, rozepnout košili, je-li možné, tak svléci teplé oblečení. Provádět vlažné zábaly nebo vlažnou sprchu, chladit oblast proudění velkých cév – tj. dát chladné obklady do třísel, na krk, na čelo, do podpaží. Pozor na prudké zchlazení organismu, např. ledovou vodou, které je kontraproduktivní. Dochází při něm k ochlazení kůže a reaktivně k stažení cév v oblasti kůže a tím se sníží možnost výdeje tepla z tělesného jádra. Důležité je rovněž umožnit odchodu tepla přímo od pokožky prouděním vzduchu. Toho dosáhneme otevřením okna do průvanu nebo ovíváním. Postiženému při vědomí podáváme chladné nápoje po malých doušcích, aby nedošlo k zvracení. Nejvhodnější jsou minerálky, popř. i velmi slabé roztoky soli (rehydratační Kulíšek nebo 1 lžička soli do 1 litru vody), aby došlo k doplnění minerálů, které se rovněž ztrácejí pocením.

Během všech těchto procedur je nezbytné postiženého sledovat, zda nedochází k zhoršení stavu vědomí či postižení životních funkcí. Vzhledem k stavu se zvyšuje riziko sekundárního poškození, jako jsou úrazy při pádu, při kolapsu. Důležité je nepřehnat chlazení, aby nedošlo u postiženého k opačnému jevu – tj. podchlazení. Samozřejmostí je klidový režim, aby se organismus dále nepřehříval a měl možnost regenerace.

  • Zamezit dalšímu působení tepla – stín, chladné prostředí, proudění vzduchu.

  • Aktivně chladit – vlažná voda, sprcha, obklady.

  • Dostatek tekutin – vlažných, po doušcích.

  • Klidový režim.

  • Při poruchách vědomí nic od úst, kontaktovat ZZS.

Popáleniny

Popáleniny jsou termická poškození lokální, kdy dochází k působení vysoké teploty, chemikálií, elektrického proudu na danou tkáň či k jejímu ozáření. Závažnost těchto poškození závisí na několika faktorech, jako je velikost, hloubka a lokalizace popáleniny, ale i věk poškozené osoby a další přidružená onemocnění a úrazy. Popáleniny jsou úrazy, které poškozují pacienta nejen fyzicky, ale značně i psychicky. Jsou velmi bolestivé, jejich léčba je zdlouhavá a komplikovaná, často dochází k vzniku hypertrofických jizev a celoživotních následků. Popálený se cítí vyloučen ze společnosti. Děti se stydí, mnohdy musejí nosit speciální návleky proti kontrakturám. V kolektivu se jim ostatní děti mohou posmívat.

Podle již zmíněného mechanismu můžeme rozlišit popáleniny termické, kam zahrnujeme potřísnění vroucí tekutinou neboli opaření, kontakt s horkým tělesem a kontakt s plamenem neboli ožehnutí. Popáleniny elektrické jsou způsobeny elektrickým proudem nebo bleskem. Popáleniny chemické vznikají při potřísnění kyselinou či zásadou. Zvláštní skupinu tvoří radiační popáleniny, kam můžeme počítat i působení slunečních paprsků, a jejich riziko hrozí např. při ozařování onkologických pacientů.

V případě hoření či přítomnosti horkých plynů je riziko inhalačního traumatu, kdy dochází k poškození dýchacích cest a otoku,

Nahrávám...
Nahrávám...