Principy formativního hodnocení

801

Principy formativního hodnocení

Mgr. Lenka Polášková

Celá lekce je rozdělena do těchto částí:

1. Formativní hodnocení – atraktivní, ale komplikovaný nástroj

   • Nastavení mysli pedagoga.

2. Zpětná vazba v kontextu formativního hodnocení

   • Mapy učebního pokroku.

 NahoruFormativní hodnocení – atraktivní, ale komplikovaný nástroj

Nastavení mysli pedagoga

Učitelka mateřské školy by se v současné době měla aktivně zamýšlet nad tím, jak děti efektivně zapojovat do procesu učení. A to nejen v určitém základním rámci, který definuje Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, ale v daleko širších společenských souvislostech. Často se v mateřských školách setkáváním s plánováním v kontextu plynutí ročních období a ně navazujících kulturních a společenských tradic. Na rovinu si řekněme, že tento "model" často nereflektuje Česká školní inspekce jako žádoucí. Samozřejmě je nutné zachovávat tradice, kořeny naší kultury a mnoho aktivit splyne také s děním v mateřské škole nebo obci, ve které se nachází. Jde spíše o to, že je potřeba mnohem flexibilněji reagovat na změny, které děti v reálném životě obklopují. Jako typický příklad lze uvést situaci, kdy se děti v září učí, jak padá listí, je chladno, venku vznikají kaluže, ale reálně je vlivem klimatických změn venku někdy i teplota 40 stupňů Celsia. Důležité je uvědomění, že "učit se", je propojeno s "poznávat a dozvědět se", že učení by pro děti mělo být zajímavé, motivující a stimulující, ale to vyžaduje také ze strany pedagogů prakticky neustále ochotu učit se, nelpět na některých metodách a otevírat se také novým přístupům, které mohou děti významně formovat.

Učitelka mateřské školy by měla být kreativní, empatická, otevřená vůči změně a otevřená novým přístupům.

Obrázek: Složky přípravy, plánování a průběhu vzdělávání v mateřské škole.

10 principů vzdělávání v mateřské škole:

1. Respekt k individuálním potřebám.
2. Respekt k vývojovým specifikům.
3. Respekt k úrovni speciálních vzdělávacích potřeb.
4. Rozvoj sociálních dovedností.
5. Důraz na osobnostně-sociální pojetí vzdělávání.
6. Aktivní učení – prožitkové, badatelské, experimentální aktivity.
7. Podpora kreativity.
8. Propojení cílených – řízených aktivit a spontánní činnosti.
9. Otevřená komunikace a spolupráce.
10. Reflektivní složky jako přirozená součást průběhu učení i dosažení cíle.

V mateřské škole potřebují individuální přístup děti se speciálními vzdělávacími potřebami, děti s odlišnými vzdělávacími potřebami a děti, které jsou individuálně vzdělávány. Dále je individuální přístup důležitý pro děti s jakýmikoliv zdravotními omezeními nebo například pro děti, které procházejí adaptačním obdobím v mateřské škole. 

Specifické skupiny, které potřebují přizpůsobení pedagogického přístupu:

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami →

Nejčastěji se setkáváme s dětmi se specifickými poruchami chování, jako je například ADHD nebo ADD. Dále s dětmi s vývojovou dysfázií, různým spektrem kombinovaných nebo smyslových vad a také s dětmi se zdravotním postižením.

Mateřská škola je povinna vytvářet každému dítěti a jeho rodině rovné příležitosti ke vzdělávání bez ohledu na jeho pohlaví, věk, etnickou příslušnost, kulturu, rodný jazyk, náboženství, rodinné zázemí, ekonomický status nebo náboženství. Tento přístup je uplatňován také v rámci zápisu do mateřské školy a při nastavování kritérií přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání. Při přijímání dětí škola respektuje rovný přístup ke vzdělávání s maximální vstřícností ke všem uchazečům. Při rozhodování o přijetí a přestupech neupřednostňuje děti s lepšími kognitivními schopnostmi nebo specifickým nadáním, s lepším rodinným zázemím nebo děti bez speciálních vzdělávacích potřeb. Trvale nerozděluje děti do tříd s odlišným kurikulem (s výjimkou tříd zřizovaných podle § 16, odst. 9 ŠZ) a ve všech třídách poskytuje vzdělání ve srovnatelné kvalitě.

Každé dítě má nárok na to, aby pro něj byly vytvořeny rovné příležitosti a prostředí pro vzdělávání a uplatňování potřeb. Pokud vyvstane ze strany mateřské školy v rámci zápisu "obava" ze schopnosti zajištění adekvátního prostředí pro dítě s SVP, je nutné neodkládat komunikaci a spolupráci se školským poradenským zařízením, případně zřizovatelem, zákonnými zástupci dítěte a lékaři již v rámci zahájení správního řízení. Diagnóza nesmí být důvodem nepřijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání.

Klíčová je role předškolního zařízení při identifikaci a posléze uplatňování podpůrných opatření. Nezastupitelnou roli má v tomto směru systém pedagogické diagnostiky na úrovni celé mateřské školy, důsledné sledování pokroků a vývoje dětí a spolupráce v oblasti pedagogické diagnostiky s asistentem pedagoga. Důležité je i mít vlastní strategii práce s dětmi s potřebou podpůrných opatření. Pedagogický přístup by měl být založen na podpoře osobnostního sociálního přístupu, budování prosociálních aktivit, které tmelí dětský kolektiv a předchází rizikům vyčlenění dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami z kolektivu. Nutné je vzít na zřetel také specifika komunikace s rodiči dítěte. V komunikaci s dětmi a rodiči je vhodné se vyhýbat stereotypizaci. V konceptu aktivit směřujících k primární prevenci zařazujeme aktivity posilující vztahové dovednosti a rozvoj charakteru dětí.

Při vzdělávacích činnostech třídní učitelky a asistent pedagoga…