dnes je 27.9.2022

Input:

505/2006 Sb., Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném k 1.3.2022

č. 505/2006 Sb., Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném k 1.3.2022
VYHLÁŠKA
ze dne 15. listopadu 2006,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
166/2007 Sb.
(k 4.7.2007)
mění § 6 odst. 2 písm. a), § 38 odst. 1 písm. c) a odst. 3 písm. c), přílohu č. 2; vkládá nový § 25a
340/2007 Sb.
(k 21.12.2007)
vkládá § 37a a přílohu č. 4
340/2007 Sb.
(k 1.1.2008)
celkem mění 21 novelizačních bodů
239/2009 Sb.
(k 1.8.2009)
mění § 17, nadpis části šesté, § 39 a přílohy
162/2010 Sb.
(k 1.6.2010)
mění přílohu č. 1
391/2011 Sb.
(k 1.1.2012)
mění, celkem 17 novelizačních bodů
389/2013 Sb.
(k 1.1.2014)
mění, celkem 16 novelizačních bodů
218/2016 Sb.
(k 1.9.2016)
mění § 1 a přílohu č. 1; nové přechodné ustanovení
387/2017 Sb.
(k 1.1.2018)
vkládá novou část šestou a přílohu č. 3
34/2022 Sb.
(k 1.3.2022)
mění
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 119 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách:
ČÁST PRVNÍ
ZPŮSOB HODNOCENÍ SCHOPNOSTI ZVLÁDAT ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY
§ 1
(1) Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2) Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.
(3) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí
a) tělesné struktury a
b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže,

a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.
(4) Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
§ 2
(1) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.
(2) U osob, u nichž průběžně dochází ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, trvá sledované období rozhodné pro posouzení závislosti zpravidla jeden rok; funkční schopnost zvládat základní životní potřebu se v takovém případě stanoví tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.
§ 2a
Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není
Nahrávám...
Nahrávám...