dnes je 3.10.2024

Input:

Věková specifika při poznávání přírody

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.6.3
Věková specifika při poznávání přírody

doc. PhDr. Hana Horká, CSc.

 

Z praxe mateřských škol jsou známy příklady seznamování s přírodou: od nenahraditelného přímého pozorování života v blízkém prostředí (v zahradě, na louce, v lese, u potůčku, řeky ap.) až po využívání čtených a vyprávěných příběhů, kreslených filmů atd. Při těchto aktivitách respektujeme tyto zvláštnosti: v prvé řadě přirozené synkretické, tj. neanalytické, intuitivní chápání (vnímání) předmětů, což ovlivňuje jednání dítěte. Ze synkretického nazírání vychází dětský eidetismus - schopnost vybavovat si velmi jasně názorné obrazy, a dětský konkretismus, což umožňuje vytvořit v představě dítěte velmi zřetelnou kopii vnější skutečnosti. Při poznávání součástí živé přírody dítě dovede pojmenovat konkrétní objekt, např. smrk, růži, kočku. Nezařazuje je však do obecnější roviny, tedy např. mezi stromy, květiny, zvířata. Pojmová diferenciace a porozumění všeobecným pojmům pak nastává postupně. Jedním z úkolů EV je rozvíjení ekologického myšlení, tzn. schopnosti domýšlet důsledky své činnosti v čase i prostoru. V předškolním věku je však třeba respektovat strukturu dětské psychiky, týkající se času a prostoru - panteismus a topismus. Dítě nedokáže rozlišit časové pojmy, žije jen v daném okamžiku (prezentismus), nezná minulost ani budoucnost, a proto nemůže sledovat postupnost chování ani jeho příčinné souvislosti. Nechápe rovněž prostorové vztahy. Existují pro něj jen místa, kde žije a pohybuje se, tzv. akční prostory. Dochází k emocionální a kulturní diferenciaci prostoru (nebezpečné - bezpečné, moje - cizí, příjemné - nepříjemné ). Typický egocentrismus - zaměřenost dítěte na sebe (neboť "celý svět je tu pro něj a kvůli němu") způsobuje, že dítě se zajímá o věci, které souvisejí s ním samým. Z toho plyne, že při EV v mateřské škole zpočátku vše zaměřujeme na současnost a na místa dítěti důvěrně známá.

Při seznamování s přírodou, a to nejen formou příběhů či animovaných filmů, si všímáme, že dítě oživuje téměř vše, co se nějakým způsobem pohybuje, dodává věcem lidskou podobu, lidský výraz (tj. fyziognomismus), zosobňuje věci, vidí v nich lidské bytosti (tj. personifikace) a nebo ztotožňuje věci přímo s člověkem (tj. antropomorfismus). Filmoví či literární hrdinové (často právě zobrazeni antropomorfním způsobem) modelují nejen odpovědné chování, ale ukazují i špatné příklady vztahů k přírodě. Děti si začínají ujasňovat své místo v přírodě, učí se posuzovat své chování ap. Uvedených projevů lze využít při přibližování světa přírody. Je však nutno se vyvarovat násilného zjednodušování a postupně vést děti k rozlišování mezi reálným a nereálným zobrazením, mezi opravdovými a fiktivními vlastnostmi.

Nenahraditelná je péče učitelek mateřských škol o rozvoj vnímání světa pomocí všech smyslů, pozorování, hledání a objevování tajů, krás v přírodě, vzbuzování zájmu o přírodu, probuzení úcty k životu, a tak postupné uvádění do poznávání a chápání jevů a dějů v nejbližším prostředí. Při utváření tohoto fundamentu dalšího

Nahrávám...
Nahrávám...