Projekt Školáci čtou předškolákům

5.8.1

Projekt Školáci čtou předškolákům

Mgr. Ivana Hrubá Eliášová

Mateřská škola může být krásným místem pro společná mezigenerační setkávání, naslouchání, tvoření, zkrátka místem obohacování. A když někdo někoho obohatí, stává se tento bohatým. A to na celý život.

Cílem tohoto článku je poučit i inspirovat čtenáře a předat mu osobní zkušenosti z projektu, který se už rok mění a vyvíjí tak, jako se mění naše poznatky. Hlavním záměrem textu je touto zprostředkovanou formou poslat dál radost nás všech, kteří se s knížkou pravidelně společně setkáváme v naší mateřské škole.

Na druhém stupni základní školy v rámci průběžného projektu "Když kniha promluví", do kterého se hlásí žáci zcela dobrovolně podle vlastních zájmů, vznikla skupinka žáků z 6.–9. třídy, která po dobu tří měsíců pracovala na tématech souvisejících s literaturou. Jelikož o projekt byl (a je) zájem stále, scházíme se již více než rok. Někteří žáci zůstávají, někteří se mění. Dochází za námi i žačka z 5. třídy. Projekt je zařazen do rozvrhu běžného vyučování. Jednou z aktivit projektu je hlasité čtení a poslech mluveného slova. A zde se zrodil nápad. Když už budeme číst, proč to nespojit se čtením pro někoho? Co takhle děti z mateřské školky? Někteří starší žáci využili zkušenosti z domova, pro některé to byl zcela nový zážitek.

V konkrétní, společně domluvenou, hodinu přicházejí všichni členové projektu, tzn. Žáci 6.–9. třídy a žačka z 5. třídy, do prostor mateřské školky. Malé děti jsou v tu chvíli po ranní svačince, připravené a motivované na společnou aktivitu. Sedí v kruhu na židličkách. Místo si vybírají samy. Společně s nimi sedí v kruhu i jejich učitelé. K dětem do kruhu na židličku usedá žák ze školy. Ostatní žáci z projektu si sedají mimo kruh a sledují a poslouchají. Žák čte vybraný text. Po skončení četby klade předčítající malým dětem otázky, které souvisejí s porozuměním textu, a ukazuje jim ilustrace v knize. Malé děti mají prostor pro otázky. Po skončení čtení velké děti odcházejí do své třídy. Zde probíhá reflexe. Jednak žák, který četl, zhodnotí sám sebe a své pocity a každý člen projektu taktéž předá spolužákovi osobní zpětnou vazbu. Pak se domluvíme na tom, kdo a co bude číst příště. Žák si knížku odnáší domů a trénuje hlasité čtení. Školkové děti kreslí v další části dne obrázky s tematikou poslouchaného příběhu. Obrázky pak věnují tomu, kdo jim četl.

Vybíráme si knížky s krásným českým jazykem. Například Vladislava Vančuru – Kubula a Kuba Kubikula, Z deníku kocoura Modroočka od Josefa Koláře. O slepičce Pepičce Jiřího Žáčka nebo Makového mužíčka z pera Františka Nepila.

Ohlas na čtení dětí dětem se roznesl po celé škole a o Vánocích přišli deváťáci s návrhem, že by chtěli zkusit napsat příběhy pro děti sami.…