dnes je 30.6.2022

Input:

Potřeby dětí

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.3.5.1
Potřeby dětí

PhDr. Vlasta Šmardová

Pokud přijmeme tezi o (multifaktoriálně podmíněné) odlišnosti dětí, musí následovat úvaha, že děti se různí i v tom, co potřebují. Základní lidské potřeby mají obecnou platnost, dělíme je na fyziologické a psychické (Matějček, 2005).

 

Fyziologické potřeby:

Potřeba potravy, tekutin, vyměšování, kyslíku, přiměřené teploty, pohybu, spánku a odpočinku, sexuálního uspokojení, vyhnutí se bolesti

Uspokojování fyziologických potřeb je nezbytné k přežití, je základnou, z níž vyrůstá tělesná pohoda, je odrazovým můstkem pro naplňování potřeb psychických. U malého dítěte má fyzická "nespokojenost" mnohem větší dopad na chování než u dospělého (např. může být živnou půdou pro neklid, afektivní záchvaty, negativizmus, agresivitu).

 

Psychické potřeby:

Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů

To znamená, že stimulace by nemělo být málo ani mnoho. Málo nepodporuje vývoj, mnoho přetěžuje (např. pokud má dítě málo podnětů pro rozvoj řeči, zaostává či vyzrává v této oblasti pomaleji, pokud je však přehlcováno podněty, může docházet k obrannému negativizmu, k neurotickým projevům, k zadrhávání).

Potřeba smysluplnosti světa

Jedná se o potřebu určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech. Za těchto podmínek se potom z podnětů, které dítě získává prostřednictvím svých smyslových orgánů vytvářejí zkušenosti, poznatky, dítě se tímto způsobem učí. V podstatě jde o to, že dítě vyvine nějakou iniciativu a my opakovaně, stabilně obdobným způsobem potvrdíme příjem této iniciativy (dítě se usměje a zamává, my se také usmějeme a zamáváme, dítě roztrhne list v knize, dáme najevo svůj nesouhlas,...). V této souvislosti je třeba poukázat na důležitost stability, jednotnosti a důslednosti ve výchově, dále pak na soulad mezi verbální a neverbální komunikací (to, co říkáme, by mělo odpovídat tomu, jak to říkáme).

Potřeba životní jistoty

Tato potřeba je naplňována prvotními citovými a sociálními vztahy, má mimořádný význam pro vývoj osobnosti. Lásku, přijetí a podporu, kterou dítě dostává od svých blízkých, přetaví v sebepodporu, v důvěru v sebe a svět, ve schopnost být autonomní, kompetentní.

Potřeba pozitivní identity

Jde o potřebu společenského uplatnění a společenské hodnoty. Dítě musí cítit, že patří k určitým lidem, že se na ně může spolehnout, že je pro ně důležité, má pro ně hodnotu. Dítě si tvoří svoji identitu (vědomí "já", svoji představu o sobě) z toho, jak se k němu chováme, co o něm říkáme. Dítě jakoby "polykalo" způsoby chování, postoje, hodnocení - stávají se součástí jeho "já", jeho představy o sobě. To, co jsme "spolykali", nás ovlivňuje nejen jako malé, ale ještě i v dospělosti - a to pozitivním i negativním způsobem. Dítě, které je svými rodiči podporované, oceňované, čerpá v nesnázích odvahu a sílu právě z takové podpory, jako je "dokážeš to, dělej, co chceš, máš naši důvěru". Kde má brát odvahu chlapec, kterého otec zesměšňoval za pláč, za jeho nešikovnost, který o sobě slyšel "z tebe stejně nic nebude, nejsi chlap". Pro některé rodiče může být dítě určitým zklamáním, není-li takové, jaké si ho vysnili (je velmi citlivé, uplakané, bojácné, není sportovně či hudebně nadané, není tak inteligentní, nebude schopné naplnit jejich představy). S těmito rodiči je pak dobré mluvit o tom, jak je důležité dítě přijímat takové, jaké je.

Potřeba otevřené budoucnosti (tj. životní perspektivy)

Podle Matějčka ji označujeme také jako existenciální. Chápeme ji jako smysluplnost života, víru, naději a možnost někam jít, směřovat, pokračovat, jako zaujetí pro něco...

Závěrem lze shrnout, že lidé, resp. děti mají určité univerzální potřeby (ty jsou nutné pro zachování života a pro vývoj). Můžeme se však lišit v prioritách, v rozvrstvení a v míře těchto potřeb, ve způsobech, jak je uspokojit (tedy v tom, co potřebujeme, jak moc to potřebujeme, jakým způsobem potřebu dokážeme nasytit). Dítě je v uspokojování svých potřeb závislé na dospělém, pokud mu neposkytuje dostatek "potravy" ve fyzickém a psychickém smyslu (a to v přiměřené kvantitě, kvalitě, adekvátně věku a jeho individuálním předpokladům) může být dítě nespokojené, zlobivé, uplakané, hyperaktivní, agresivní, negativistické, pasivní, rezignující či zaostávající...

Skupiny dětí s odlišnými (speciálními) vzdělávacími potřebami

Děti se zdravotním znevýhodněním a zdravotním postižením

Základní povinné podmínky pro předškolní vzdělávání těchto dětí jsou stanoveny zákony, vyhláškami a prováděcími předpisy. Navíc předškolní pedagog musí brát v úvahu nejen podmínky, které vyplývají z přirozených vývojových potřeb předškolního věku, ale zároveň i ty, které jsou dány speciálními potřebami konkrétního dítěte. Do této kategorie patří děti s tělesným a smyslovým postižením, s mentální retardací, s poruchami pozornosti, vnímání (učení a chování), s poruchami řeči, děti s více vadami a autismem. Nároky na vytvoření odpovídajících podmínek se liší podle typu a míry postižení, podle individuálních možností a potřeb dítěte. Obecně lze vybrat z několika podpůrných alternativ:

  • individuální výchovně vzdělávací plán,

  • speciálně pedagogická péče,

  • úprava vnějšího prostředí a kompenzační pomůcky (technické a didaktické),

  • snížení počtu dětí ve třídě,

  • integrace,

  • přítomnost asistenta.

 

Hned na počátku je nutné zvážit, co v konkrétním případě bude dítě potřebovat (jaké "fyzické a psychické" podmínky bude nezbytné vytvořit, resp. jakým způsobem bude možné je zajistit). Patří sem samozřejmě nároky na prostředí v mateřské škole, zároveň také nároky na pedagoga. Ne každý je schopen a ochoten emočně přijmout a pečovat o nějakým způsobem více či méně odlišné, handicapované dítě. Integraci není

Nahrávám...
Nahrávám...